Ema Destinnova (26.2.1878 - 28.1.1930)

Destinn in 1912. Atelier Mishkin, N.Y.

Zrcadlo casu odrazi umelecky portret Emy Destinnove s leskem, ktery ani v odstupu let nepomiji. Rostouci zajem o Emu Destinnovou vydal v nedavnych letech pozoruhodne plody: pet kniznich monografii a rozsahle zivotopisne stati i beletrii, jevistni monodrama, celovecerni film, nove televizni a rozhlasove medailonky, desitky clanku, vydani jejich vlastnich povidek, prekladu romanu a sbirky basni, kompletni reedici gramofonoveho odkazu na dvanacti kompaktnich discich, edice recitalu na CD v USA, Italii a Anglii, a dokonce postovni znamku a bankovku Ceske republiky s jejim portretem. Jmeno Emy Destinnove maji ve stite mistrovske pevecke kursy a hudebni festivaly v meste jejiho skonu v Ceskych Budejovicich, pametni sin muzea v Jindrichove Hradci, klub pusobici v Praze a v nekolika dalsich mestech, nadace zalozena v Praze a v Londyne a dokonce i planetka - asteroid - obihajici Slunce mezi drahami Marsu a Jupitera.

Spolecnym zdrojem vsech techto holdu a navratu je vyjimecna umelecka a zivotni draha. Destinnova zacinala nesnadno: az po odmitnuti v prazskem Narodnim divadle, v drazdanske Semperove opere a do tretice v berlinskem Theater des Westens. Jevistni debut v Krollove divadle v Berline 19.7. 1898 v roli Santuzzy upozornil take na umelecke jmeno ucitelky Marie von Dreger, zname pod pseudonymem Destinn v Milane, Londyne a Vidni. Dvacetileta Emilie Kittlova si pak jako Emmy Destinn brzy ziskala publikum take v Karlovych Varech, Praze, Zhorelci, Mohuci, Parizi a Frankfurtu.Ve triadvaceti letech, na pozvani Cosimy Wagnerove, vzbudila nadseni jako vubec prvni Senta v Bayreuthu.

Dvorni opera v Berline, jako jeji prvni domovska scena, ji ocenovala pro vsestranne talentove vlohy i pro pili a pohotovost: zaskokem bez zkousky vystoupila v Tannhauseru, Faustovi a Carostrelci a pro berlinske premiery nastudovala hlavni role v operach Mudarra, Improvisator, Ohne zmar, Anno 1757, Louisa a Till Eulenspiegel, aniz ji pritom cinilo obtiz zpivat v rozpeti nekolika dnu take Valentinu, Carmen Selicu, Mignon, Neddu, Marenku ci Elsu. Kratce po druhe bayreuthske staggione ji uvedli dirigenti Felix Motti a Hans Richter do Mnichova a Londyna. Ve vypjatem berlinskem uvazku nalezla rovnez cas pro zajezdy do Lipska, Darmstadtu, Karlsruhe, Curychu, Poznane, Lince, Hamburku, Wiesbadenu a Vidne i do Stetina, Vratislavi a Hannoveru.

Vyzbrojena cerstvym novinarskym epitetem "bozska Ema" pak debutovala 2.5.1904 v uloze Donny Anny v kralovske opere Covent Garden v Londyne, kde jiz v teto prvni z dvanacti staggion byla v Komediantech trikrat partnerkou Enricu Carusovi. Spolecne zde zpivali celkem 47krat, postupne take v Sedlaku kavaliru, Aide, Hugenotech, Donu Giovannim, Madame Butterfly, Andrea Chenierovi, Tosce a Maskarnim plesu. Uhrnem zpivala v Covent Garden 231krat v osmnacti operach, vedle jmenovanych tez v Lohengrinu, Carmen, Bludnem Holandanu, Eugenu Oneginovi, Tannhauseru, Gioconde, Armide, Tess a Devceti ze zlateho Zapadu. Dalsimi castymi partnery ji tu byli Giovanni Zenatello, Mario Sammarco, John McCormack a Giovanni Martinelli. 26.6.1911 vystoupila v gala veceru ke korunovaci krale Jiriho V v trojhvezdi s Nellie Melbou a Luisou Tetrazzini.

Jiz v dobe londynskeho debutu pro ni Ruggiero Leoncavallo komponoval hlavni roli v opere Berlinsky Roland (na vyzvu nemeckeho cisare a pruskeho krale Vilema II. k oslave dynastie Hohenzollernu) a po triumfalnim uspechu Madama Butterfly v Londyne 1905 a 1906 se v roce 1907 stala novou senzaci jeji Salome, jejichz vsech devatenact berlinskych a sedm pariskych predstaveni (v Theatre Chatelet s Fritzem Feinhalsem a Karlem Burianem) dirigoval sam skladatel Richard Strauss.

V ramci desetileteho berlinskeho angazma nastudovala 43 roli a zpivala 706 predstaveni, nejcasteji Carmen (79x), Santuzzu (64x) a Mignon (40x). Ke jmenovanym berlinskym premieram pripojila tez Hedwigu ve Vynucenem snatku (Heirat wider Willen) a Lizu v Pikove dame. Pisnovych recitalu (Schubert, Grieg, Cajkovskij, Kienzl, Wolf), koncertu a hostovani pripravila bezpocet.

Po petiletem vahani debutovala 16.11.1908 v uloze Aidy v Metropolitni opere v New Yorku v temze veceru jako Arturo Toscanini, po boku Enrica Carusa. Vsichni tri zde pak v tomtez dile zahajovali i sezonu 1911 a tri dalsi sezony otevirali take Giocondou (1909 a 1913) a Maskarnim plesem (1914). Mezitim se zde tato slavna trojice sesla i pri svetove premiere Pucciniho Devcete ze zlateho Zapadu 10.12.1910. Prijeti, ohlas kritiky i honorare dosahly hvezdne vyse. K nejcastejsim rolim jejich deseti sezon v Met nalezely vedle Aidy (40x) Santuzza a Gioconda (obe 30x). S Carusem zde nejcasteji zpivala Giocondu (23x), Aidu a Minii (obe 20x); vedle jmenovanych oper spolecne vystupovali take v Sedlaku kavaliru, Komediantech, Germanii, Tosce a Hugenotech. Uplny vycet jejich roli v Met postupne obsahl rovnez Martu (Nizina), La Wally, Evicku, Butterfly, Marenku, Alici, Alzbetu (Tannhauser), Lizu (Pikova dama), Agatu, Elsu, Paminu a Leonoru (Trubadur) - uhrnem 249 opernich vystoupeni v New Yorku, 71 na zajezdech (Chicago, Philadelphia, Brooklyn atd.) a 19 koncertu (7x Verdiho Requiem).

Zpravy z doboveho tisku dokladaji, ze ucin jejiho podani jakekoli role se ve vsech ohledech vymykal srovnani. Cil pevecke dokonalosti ji nebyl omezenim, ale samozrejmym zakladem pro vyber pouze takovych postav, s kterymi mohla bezvyhradne souznit, z nichz mohla vytezit pronikave psychologicke studie a sugestivni herecke vykony. Na scene dosahovala dokonaleho prevteleni. Vzdy ze sebe vydala vse. Kritikove shodne konstatovali, ze k jindy nevidanym vykonum dokazala strhnout i sve partnery. V osobnim zivote ji pritom neschazel smysl pro humor, jeji vzdelanostni rozhled obsahl nekolik dalsich oboru, byla schopna plynne hovorit v peti jazycich, prekladat, psat beletrii i basne, pripravovat nakladatelstvim edice pisnovych alb i komponovat vlastni pisne. Zaroven ji nikdy neopoustela pokora: nikdy neprekrocila svuj pevecky obor a nikdy nezpivala v Italii, povazujic ji za posvatnou kolebku opery.

Navrat z newyorkske sezony 1915-16 do valcici Evropy se stal pro jeji dalsi drahu osudnym. Pro spojeni s vlasteneckym odbojem byla internovana na svem sidle ve Strazi nad Nezarkou v jiznich Cechach. Osud zajatce s ni zde po cely rok sdilel barytonista Dinh Gilly. Bezutesne cekani na svobodu vyplnovala praci spisovatelskou, kompozicni a pedagogickou. Dvouleta nucena nepritomnost v Met mezitim otevrela plny prostor nove generaci pevkyn - Claudii Muzio, Rose Ponselle a Marii Jeritze.

V samem zaveru prvni svetove valky smela zpivat alespon v Cechach a na Morave - v Narodnim divadle (celkem zde zpivala v 82 vecerech, nejcasteji Miladu (13x), Marenku (12x) a Libusi (9x), a take v Plzni, Brne a dalsich mestech. Publikum provazelo jeji vystoupeni manifestacnim nadsenim, nebot vlastenecke zaniceni bylo od jeji osobnosti neodmyslitelne a melo jiz drive svuj vyznamny umelecky rozmer v uvadeni ceskych pisni, v prosazeni inscenace Dalibora v Berline 10.10. 1909, Prodane nevesty v New Yorku 19.2.1909 (dirigoval Gustav Mahler) a v nastudovani Fibichovy Sarky pro jedine predstaveni v Praze 27.9.1913; pote pokracovalo v koncertni propagaci arii a scen z Libuse, Certovy steny, Tajemstvi, Hubicky, Rusalky, Svatebnich kosil, Jakobina, Psohlavcu, Padu Arkuna i Jeji pastorkyne. Vyhradne cesky repertoar zpivala pri prvnim povalecnem turne s Ceskym kvartetem, houslistou Jaroslavem Kocianem a peveckym sborem v Londyne, Parizi, Zeneve, Bernu a Curychu.

Soustavnou umeleckou cinnost uzavrela ctvrt stoleti po svem debutu v sezone 1922/23 koncertnim zajezdem do Kodane, Stockholmu a Kristianie (Oslo), opernim hostovanim na domacich scenach v Plzni, Bratislave, Ostrave, Brne a Praze a vystoupenimi v amfiteatrech v Sarce a na Vysehrade, kde pro statisice divaku zpivala postavu myticke ceske knezny Libuse v opere Nastoleni Libusino, komponovane na jeji vlastni libreto Rudolfem Zamrzlou.

Byla poverciva, verila v osud. V zari 1923 se ne prave stastne provdala za nadporucika letectva Josefa Halsbacha a temer trvale se pak uzavrela do svych rozsahlych sbirek starozitnosti, obrazu, knih, archivnich tisku, sperku a napoleonskych pamatek. Od nove literarni tvorby a rybareni se vracela na podia pouze nepravidelne, spise jen v Cechach a na Morave. Vyjimkou byly operni zajezd do Zahrebu, Osjeku, Belehradu a Lublane v lednu 1925, koncert v Budapesti v unoru 1927 a posledni koncertni navrat do Berlina v dubnu 1927. Svou peveckou pusobnost ukoncila v Londyne v Queen's Hall 16.10.1928 k 10. vyroci samostatnosti Ceskoslovenska, k jehoz vzniku sama vyznamne prispela.

Byla z tech, kdo velmi dobre vedeli o pomijivosti hvezdnych chvil i prizne publika. Zaroven vsak nalezela k tem, kdo dokazali publikum fascinovat vlastnim prozitkem a krasou dokonaleho zpevu strhavat k nezapomenutelnemu nadseni. Prestoze ji smrt zastihla v pouhych dvaapadesati letech, pri navsteve lekare 28.1.1930 v Ceskych Budejovicich, jeji hvezda jiz nikdy nepohasla. Vyzarujici sila jeji osobnosti se vymkla ze sveho casu: Ema Destinnova se stala vseobecne znamym pojmem - vzorem opravdovosti a mistrovske kvality - aby postupem casu vrostla do vseobecneho povedomi jako stale zivouci priklad vrcholnych umeleckych uspechu, ale i naroku, vlasteneckych zasad a ryziho charakteru.

© Jan Kralik, 1998.

ElisabettaMiladaMinnieMignonSalomeCarmenLibuseSarkaMadama ButterflyToscaValentineAida



EmaEmaobalka kazety

Text © Jan Kralik, 1999. Website design and hosting: The Kapralova Society. Tato stranka je soucasti internetoveho projektu venovaneho zenam v hudbe.