natalia borodin

Natalia Borodin, scenaristka

narozena v Ceskoslovensku (v Bratislave, dnes Slovenska republika) | francouzske a americke obcanstvi | Pet let studii na FAMU v Praze (obor scenaristika a dramaturgie), ve tride Milana Kundery. | Po odchodu z Ceskoslovenska obhajila doktorskou praci na Sorbone v Parizi (s nejvyssim ocenenim « mention très bien ») na tema: «Je mozne zadaptovat pro film Proustovo Hledani ztraceneho casu?» | Byla asistentkou reziseru Alaina Robbe-Grilleta, Grigorije Kozinceva a René Laloux. Jako scenaristka spolupracovala s rezisery Jurajem Jakubiskem, Dusanem Hanakem, Jaromilem Jiresem, Jean-Jacques Andrienem, Walerianem Borowczykem a Pierre Beuchotem. | Koncepce a scenar pro dokumentarni filmy o tenistce Martine Navratilove, scenaristce Luchina Viscontiho Suso Cecchi d'Amico, varhanici Susan Landale a tematicky vecer o Marcelu Proustovi (pro TV kanal ARTE). Televizni adaptace romanu Dominika Tatarky, Mario Benedettiho, Henry Jamese, Itala Sveva, Balzaca, Stendhala a povidek Vasila Suksina. Filmova povidka pro televizni film BERLIN NAVZDY (2014, produkce Denis Friedman); filmova povidka pro celovecerni film o Emilu Zatopkovi ODYSSEA STASTNEHO CLOVEKA (2015). Scenare k celovecernim filmum PULNOC ROKU (o malirce Marii Baskircevove), TICHA RADOST (namet a prvni verzi) rezisera Dusana Hanaka (film byl distribuovan ve Velke Britanii a Spojenych Statech pod nazvem QUIET JOY), CORTO MALTEZSKY (celovecerni filmova adaptace komiksu Huga Pratta, rezie Pascal Morelli) a PATRIA MIA, volne na motivy Podivnych lasek Jiriho Muchy (ocenen stipendiem a cenou nadace BEAUMARCHAIS).

Patria mia

Pribeh PATRIA MIA (nazev ironicky i tragicky) se odehrava v letech 1936-1940 ve Francii a Ceskoslovensku; posledni sekvence se odehravaji v Portugalsku. Je inspirovan knihou vzpominek Jiriho Muchy Podivne lasky.

Hlavnimi postavami jsou skladatelka a dirigentka Vitezslava Kapralova (1915-1940), skladatel Bohuslav Martinu (1890-1959) a student mediciny (a pozdejsi novinar a spisovatel) Jiri Mucha (1915-1991). Ctvrtou hlavni «postavou» je hudba, predevsim skladby Martinu a Kapralove, ale take popularni hudba te doby, swing a jazz (Bunny Berigan a Stéphane Grappelli).

Zanr filmu: jde o tragikomicky ladene pribehy lidi, kteri se v predvecer vypuknuti svetove valky ocitaji v roli nedobrovolnych emigrantu. Pres tragicke udalosti, ktere film zachycuje, by mel byt predevsim komedii - komedii syrovou a melancholickou.

Prace se zvukem je zde velice dulezita: Kapralova a Martinu jsou skladatele a jejich vnimani zvuku je jine a intenzivnejsi nez u "nehudebniku". Kamera by mela originalne ukazat zabery lidskeho tela: tricata leta bylo obdobi kultu lidskeho tela.

Archivni zabery jsou soucasti nekolika sekvenci, ale scenar jinak dava prednost dramatizaci prostrednictvim "incidentu" anebo dramaticke kratke akce, ktere mohou subjektivnejsim a tedy intenzivnejsim zpusobem vyjadrit dej a atmosferu te doby: nejistotu, uzkostne ocekavani, strach, bezstarostnost, brutalitu.

Scenar (napsany ve francouzstine) obdrzel stipendium a cenu nadace BEAUMARCHAIS (Komise celovecernych filmu), ktera take nedavno podporila jeho preklad do anglictiny.










Fotografie : Karel Steiner